ZŠ a MŠ Jaroslava Seiferta
CS

Jaroslav Seifert

Image title

Jaroslav Seifert, český básník, v raném období významný představitel české proletářské poezie a posléze jeden z našich největších básníků poetismu, první a dosud také jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu a po J. Heyrovském, druhý český laureát Nobelovy ceny vůbec. Pochází z chudé dělnické rodiny z pražského Žižkova. Narodil se 23. září 1901.


 V mládí Seifert studuje gymnázium, nicméně, studia nedokončí, ještě před maturitou ze školy odchází a stává se novinářem. Ve dvacátých let 20. století působí v komunistickém a avantgardním tisku mimo jiné v Rudém právu, Právu lidu, Rovnosti, Reflektoru, přispívá do Kytice či do Nové scény, společně s K. Teigem patří k mluvčím Devětsilu, jehož je členem (v roce 1922 spolurediguje sborník " Devětsil "). V té době je členem Komunistické strany Československa.


 V roce 1929, poté co podepíše společně s dalšími levicovými spisovateli „Manifest sedmi“0 proti novému vedení komunistické strany v čele s K. Gottwaldem, je Jaroslav Seifert ze strany vyloučen, o rok později pak vstupuje do strany sociálně demokratické.


 Od roku 1930 pracuje Seifert jako redaktor v divadelní revue Nová scéna, v Panoramě a v sociálnědemokratickém tisku Ranní noviny a Pestré květy. Za druhé světové války Seifert působí v redakci deníku Národní práce, po roce 1945 pak pracuje jako redaktor deníku Práce, v letech 1946-48 rediguje kulturní měsíčník Kytice.


V roce 1946 se Jaroslav Seifert stává členem České akademie věd a umění.


Od roku 1949 se věnuje již výhradně literární práci, zároveň se veřejně občansky angažuje - žádá ve svých výzvách komunistický režim, aby propustil vězněné spisovatele, ve stejném duchu se nese jeho projev na sjezdu spisovatelů v roce 1956. Pro komunistický režim je po celá padesátá léta nepohodlným, ale trpěným kritikem.


Ve druhé polovině padesátých let 20. století Jaroslav Seifert onemocní těžkým onemocněním pohybového aparátu - po dobu nemoci se básnicky zcela odmlčí.


V období tzv. pražského jara Jaroslav Seifert podporuje obrodné síly v komunistické straně, invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 ostře odsoudí - v roce 1969 se pak Jaroslav Seifert stává předsedou Svazu českých spisovatelů, v této funkci zůstává do roku 1970, kdy je svaz násilně rozpuštěn. Do normalizačního svazu spisovatelů Jaroslav Seifert však odmítne vstoupit.


V sedmdesátých letech, s nástupem husákovské normalizace, je Jaroslav Seifert jako literát omezován. Mohou vycházet pouze reedice jeho děl, nová díla vycházet nesmějí. Seifert publikuje mimo oficiální sféru, v samizdatu a v zahraničí, svůj podíl na tomto stavu má nepochybně i Seifertův podpis pod Chartou 77.


Teprve na konci sedmdesátých let začínají Seifertova nová díla opět oficiálně vycházet, nicméně v omezeném nákladu a cenzurována.


V roce 1984 se Jaroslav Seifert stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu, cenu však za něj přebírala jeho dcera, kvůli špatnému zdravotnímu stavu.


10. ledna 1986 Jaroslav Seifert umírá


Jaroslav Seifert - literát vstupuje do světa literatury s proudem proletářské poezie počátku dvacátých let 20. století - dokladem toho jsou básnické sbírky "Město v slzách" (1921) a "Samá láska" (1923).


V polovině dvacátých let se Seifert začíná přiklánět k poetismu, jeho básně překypují fantazijními obrazy, je okouzlen moderní civilizací. Mezi Seifertovy poetistické sbírky jsou řazeny lyrický deník " Na vlnách TSF " (1925, v roce 1938 přepracováno jako " Svatební cesta "), " Slavík zpívá špatně " (1926) a " Poštovní holub " (1929).


Třicátá léta 20. století jsou v Seifertově tvorbě obdobím intimní lyriky, jeho básně získávají pevný, strofický tvar, místo dřívější mnohomluvnosti přichází umírněnost - tak je tomu ve sbírkách "Jablko z klína" (1933), " Ruce Venušiny " (1936) a "Jaro, sbohem" (1937).


Jako reakci na mnichovské události v roce 1938 Jaroslav Seifert vydává sbírku " Zhasněte světla " (1938), v době okupace pak vycházejí jeho sbírky " Vějíř Boženy Němcové " (1940), " Světlem oděná" (1940) a " Kamenný most " (1944).


Po druhé světové válce vychází ještě v roce 1945 Seifertova sbírka " Přilba hlíny ", reagující na Pražské povstání, v roce 1954 se Jaroslav Seifert vrací k postavě B. Němcové ve sbírce " Píseň o Viktorce", ve stejném roce vychází i sbírka " Maminka ", o dva roky později, v roce 1956, pak sbírka na motivy obrázků J. Lady " Chlapec a hvězdy ".


FOTOGALERIE
Uvodní obrázek na školní galerii 599
Uvodní obrázek na školní galerii 592
Uvodní obrázek na školní galerii 614
Uvodní obrázek na školní galerii 648
Uvodní obrázek na školní galerii 671