|
Zájezdy ČR
Škola v přírodě-lanové centrum
Dobrý den, opět se vám hlásíme z Rokytnice. Dneska jsme byli překonávat sami sebe a hlavně svůj strach v lanovém centru v Kořenově. Vyzkoušeli jsme si hry na spolpuráci a koordinaci, lezeckou stěnu, nízké a vysoké překážky, ale hlavně lanovku, na kterou jsme si museli vylézt po věži. Lanové centrum, ale hlavně výšky nejsou pro všechny, tudíž, kdo chtěl vyzkoušel vše, kdo se trochu bál vyzkoušel jen to, na co se cítil. Všechny děti od nás mají velkou pochvalu. Spousta z dětí překvapila nejenom sebe, ale i nás. S pozdravem A. Kopecká, paní učitelky a všechny děti.
Přidal(a): , 27.06.2017
Škola v přírodě
Dobrý den, zdravíme vás z Rokytnice. Užíváme si, co se do nás vejde. Dopoledne vždycky někam na procházku po Rokytnici a odpoledne pro nás má Jemnostpán Krakonoš vždy připravenou nějakou soutěž nebo hru. Pod penzionem máme hřiště, vedle hřiště les a v lese potůček. Takže nám tady vlastně vůbec nic nechybí. Mějte se krásně a my se zase ozveme. A. Kopecká a všechny paní učitelky a děti
Přidal(a): , 26.06.2017
Exkurze do Terezína
V úterý 14.dubna se vypravilo 38 žáků naší školy do Terezína, místa, které je spojeno s pohnutými osudy obyvatel naší země v období 2. světové války. Cestovali jsme autobusem s cestovní kanceláří, po celou dobu se o nás staral kromě našich dvou paní učitelek i průvodce, Prohlídka Terezína začala v Malé pevnosti, kde se nás ujala místní průvodkyně a provedla nás celou pevností. Naše pocity z prohlídky byly smíšené, často jsme nechápali, jak vůbec mohli lidé v takových podmínkách žít. Silné zážitky ještě umocnil film, který popisoval život Židů v terezínském ghettu. Navštívili jsme také muzeum ghetta, kasárna a krematorium.
Ing. Hana Bauerová, Mgr. Zuzana Pfauserová a žáci 2. stupně
Přidal(a): Martin Kocman, 14.08.2015
7. A NA TOULKÁCH ZA POZNÁNÍM A DOBROU NÁLADOU
Blíží se prázdniny a ty bývají spojeny s cestováním a výlety. I naše třída se vydala za poznáním- vypravili jsme se do historického centra Prahy, abychom si z výšky věže Staroměstské radnice prohlédli Prahu tak, jak ji známe jen z fotografií. Výhled nás opravdu nadchl, proto jsme se vypravili ještě na petřínskou rozhlednu a vystoupali 299 schodů, abychom viděli město zase z jiné perspektivy. Nevynechali jsme ani pověstné bludiště a užívali jsme si společných chvil volna. Už plánujeme, kam se vydáme příště!
Mgr. Zuzana Pfauserová a 7. A
Přidal(a): Martin Kocman, 13.08.2015
Putujeme po Táboře - III. část
Ve třetí časti našeho putování máte možnost se podívat na fotografie z našich „toulek“ historickým městem Táborem.
Uvidíte nás při přesunech mezi jednotlivými stanovišti, můžete vidět rozhledy z kostelní i hradní věže do okolí města.
Uvidíte, co jsme viděli i my, byť v omezeném množství.
Fotografie u „hranatě – kulatého“ monumentu, před kašnou či na náměstí před radnicí ukazují, že jsme se měli velmi dobře a výlet byl vynikající.
Všimněte si i oblohy na různých obrázcích, jednou krásně svítí sluníčko, jednou je obloha tmavě zatažena.
No, a celý „Tábor“ nám končí odjezdem směr Praha.
Vynikající nálada nás neopustila, nic se nestalo, vše bylo v pohodě.
A tak se pojďte podívat s námi na několik posledních fotografií z akce a nezapomeňte, že je třeba číst od I. části.
Ahoj příště na jiné akci.
Přidal(a): Martin Kocman, 13.08.2015
Poznáváme Tábor - II. část
Naše poznávání Tábora pokračovalo po odchodu z muzea směrem na náměstí. Kupodivu opět nepršelo, dokonce chvílemi svítilo sluníčko a my jsme se těšili na další nevšední zážitky.
A hned tu byl jeden. Čekal nás výstup na nejvyšší táborskou věž, kterou jsme viděli již z vlaku při příjezdu do města, ale nikdo nevěřil panu učiteli Brilovi, když říkal, že na ni vystoupíme.
No, ale vzhůru. Nejprve to celkem šlo, schody byly kamenné, prošlapané staletími, točité, ale stále to byly schody. Když jsme si mysleli, že máme vše již za sebou, schody se změnily v dřevěné příčky a skoro žebříky, na stěnách upevněné provazy na přidržování a my jsme „šplhali“ stále výš. Ale to stále ještě nebyl konec, neboť do cesty se nám postavily dva obrovské zvony. Tak pěkně sehnout, přikrčit pěkně k podlaze a zvony podlézt.
Odměnou za toto vše nám byl překrásný výhled po okolí a radost ze střechy nad hlavou, neboť opět začalo drobně pršet. Paní učitelka Suchá nám ukazovala jednotlivá místa v dáli a bylo to fajn. Na jedné z fotografií můžete vidět uprostřed náměstí malou tečku, to je pan učitel Brila, který nás jistil ze spodu.
Čekala nás ještě cesta dolů, a jak někteří prohlašovali, byla horší než nahoru.
A když jsme již byli dole, tak přestalo pršet a my jsme si dali malý rozchod na oběd.
Po obědě nás očekávala hradní věž Kotnov a prohlídky expozice středověku v Bechyňské bráně.
Výstavka o životě ve středověku byla fantastická a pak již jen několik desítek schodů a byli jsme na jediné dochované původní hradní věži.
Fantastický rozhled nás odměnil za namáhavý výstup, nepršelo, a tak jsme si v klidu mohli vše prohlédnout.
Po sestupu a opuštění Bechyňské brány nás již očekával stříbrný táborský poklad.
Stovky stříbrných mincí z celé Evropy budily úctu, a když jsme zhlédli film o jejich nalezení a restaurování, tak jsme skutečně uvěřili, že se díváme na pravý poklad.
A tím končí druhá část našeho vyprávění a můžete se těšit na třetí, závěrečné pokračování.
Přidal(a): Martin Kocman, 13.08.2015
Jedeme do Tábora - I. část
Jedeme do Tábora, neslo se školou.
A skutečně, jeli jsme do Tábora, města historického s husitskou tradicí, města krásného a města nedaleko Prahy.
Cesta sem byla vyvrcholením projektu, který prostupoval zeměpisem, přírodopisem i dějepisem.
Celodenní akce byla překrásná a dlouhá, však také sraz byl již v 06:30 hodin, což pro některé z nás znamenalo vstávat kolem páté hodiny, a vrátili jsme se na toto samé místo
až po půl sedmé večer.
A jelikož jsme měli spoustu zážitků, uvidíte naši výpravu na pokračování v několika sériích.
Tato prvá série nás ukazuje při cestě tam a končí prohlídkou husitského muzea.
Bylo ráno, obloha zatažena černými mraky, déšť na spadnutí, ale s tím jsme počítali, neboť pokud jedeme někam s panem učitelem Brilou, tak většinou prší. Nálada byla výborná a všichni se scházíme včas na místě srazu, kde nás již vítá paní učitelka Suchá a přeje nám dobré ráno.
Jsme všichni, zatím neprší, ale je „krásná“ zima. Pan učitel kupuje jízdenky na vlak a odcházíme na nástupiště, kde nasedáme do rychlíku směr Tábor. Máme štěstí, vlak je volný, a tak sedíme všichni pohodlně a pohromadě.
Ti, kteří se doma nestačili nasnídat, vyndávají své zásoby a s chutí se pouštějí do jídla. Vlak se rozjíždí, poslední pozdrav Praze a vzhůru za dobrodružstvím.
Cesta uběhla opravdu rychle a před Táborem zjišťujeme, že nebe se zatáhlo tmavými mraky a proudy vody bičují zemi.
Vystupujeme na kryté nástupiště a podchodem se vydáváme do Tábora. Jaké je naše překvapení, když vyjdeme z podchodu – přestalo pršet. Máme štěstí a nálada je vynikající.
Odcházíme do muzea, kde jsme již očekáváni.
Nejprve nás čekají známé táborské katakomby. Fasujeme přilby a měníme se na horníky. Společně s průvodkyní sestupujeme do podzemí, obestírá nás chlad a snad i trochu radost, že máme několik metrů skály nad hlavou, neboť venku se opět rozpršelo.
Co jsme viděli v podzemí, uvidíte na fotografiích, kdo tam nebyl, neuvěří.
Obešli jsme většinu náměstí a vylézáme na druhé straně oproti muzeu a je to dobré – opět přestalo pršet.
Fotíme se na náměstí s Janem Žižkou a hurá zpět do muzea, kde nás čeká prohlídka.
Na spoustu věcí si můžeme sáhnout, zkoušíme obléct drátěnou košili – váží pouze 12 kg, sedáme si do gotického křesla, obdivujeme husitské zbraně.
V gotickém sále se fotíme s kopií jezdecké sochy Jana Žižky, na jejíž originál koukáme každý den z oken školy a většinou i z oken našich domovů.
V sále je i výstava o včelařství, což se líbí nejvíce paní učitelce Suché, a zároveň i výstava obrazů moderního umění.
A tím končí naše návštěva této instituce a přesouváme se jinam.
Ale o tom až v dalším pokračování.
Sledujte další díl a podívejte se s námi na několik obrázků.
Přidal(a): Martin Kocman, 13.08.2015
1
|
